La Via di Francesco – part 2. Chiusi della Verna – Pieve San Stefano

Když už jsem v Toskánsku tak se musím podívat do rodiště Michelangela Buonarotiho, slavného malíře a sochaře. Známého například sochou Davida, která je vystavená ve Florencii, nebo výzdobou Sixtinské kaple ve Vatikánu. Netuším sice proč, ale tento záměr téměř zcela překryl mé další plány. Ale nevynechal jsem návštěvu místa, kde sv. František dostál svému obrácení. Jen co jsem tak učinil, vydal jsem se směrem k rodné vísce renesančního umělce. Zašel jsem si kvůli tomu o téměř patnáct kilometrů. 

Probudili jsme se do krásného dne a jen tak nalehko vyrazili z vesnice do hor ke svatyni, kde měl dojít svému obrácení František. Traduje se o něm spousta legend, tak ani já nebudu podrobně bádat nad jeho životopisem. Ale jak tedy k tomu obrácení mělo dojít? František, jehož tatínek byl bohatý obchodník s látkami, žil život dnešní zlaté mládeže. Toužil si vydobýt slávu v bitvách. Ale při jedné padl do zajetí a trvalo rok, než se dostal ven. Ve vězení měl údajně vidění, jejichž prostřednictvím mu Bůh sděloval, že jeho posláním je služba Kristu a život v chudobě. Po propuštění z vězení se vydal do Říma, kde zjistil, že církve to s tou chudobou nemyslí tak vážně a údajně si vyměnil své šaty s prvním žebrákem a začal žebrat. Když začal chudým rozdávat i svůj majetek, zasáhl tatínek a vydědil ho. Soud mu prý také nařídil, že má ctít jednoho otce, načeš odpověděl, že jeho jediným otcem je Bůh. A tak se jej vydal hledat do přírody. Přitom zašel až do La Verny a na magickém skalnatém útesu došel k obrácení a objevily se u něj stigmata – Kristovy rány po ukřižování. Sám pak na tomto místě pomáhal postavit svatyni Santa Maria degli Angeli, která se stala naším prvním cílem. Musím, říct, že je to opravdu magické místo. Mohutná skála zasazená do rozlehlých zelených lesů Národního parku Casentinské lesy. Pobyli jsme zde krátkou chvíli, neboť cesta byla teprve před námi. Kousek za vesnicí jsme se s Danem rozešli. Já si vybral cestu před Caprese Michelangelo a Dan šel kratší cestou. "Nechci přepálit začátek a chci dojít až do Assisi," pravil moudře. Já nadhodil batoh na ramenou a vydal se horskými stezkami směrem k malé vesničce kdesi v horách. Byl jsem tak okouzlený hlubokými údolími, svěží zelení dubových lesů, kvetoucími loukami, rozlehlostí zdejších malebných hor a především samotou, která ve mně probouzela různé představy a myšlenky, že jsem přestal vnímat čas a vzdálenost. Asi tak čtyři hodiny jsem putoval osamocený po vrcholcích hor a sestupoval znovu do údolí. Do Michelangelovy rodné vísky jsem dorazil pozdě odpoledne. Prohlídku jeho domu už jsem nestihl, protože měli zavřeno. Tak příště, povídám si. Zkontroloval jsem vzdálenost do dnešního cíle a zbývalo mi ještě 14 kilometrů. Odhadoval jsem, že přijde až k večeru. A tak jsem procházel vesničkami, sledoval tok potoka, obdivoval zdejší venkovské samoty a jen tu i tam kontroloval, zda jdu dobře. No nešel jsem dobře. Vzdálenost na rozdíl od času moc neubývala. Asi jsem někde špatně odbočil, a tak jsem se zase vracel. Po nějaké době, když už jsem si byl jistý, že jdu dobře, jsem přepnul telefon z režimu letadlo do on-line a zjistil, že mám několik zmeškaných hovorů od Dana. Zavolal jsem mu, abych ho uklidnil, že jsem v pořádku. Jenže Dan už měl připravenou zprávu pro zdejší polici, ať mě jdou hledat. Pravda, bylo už sedm večer, ale to nebyl ten hlavní důvod. Dan mi popsal své dramatické setkání se stádem divočáků a měl obavu, jestli jsem se také neutkal s divou zvěří. Uklidnil jsem ho, že už vidím město Pieve San Stefano. "Někde seženu něco k večeři a všechno si povíme," ukončil jsem rozhovor. Uvědomil jsem si, že sice jdeme každý sám, ale přesto jsme spolu a měli bychom si dávat vědět, jak jsme na tom. Sestoupil jsem do údolí. Ve městě jsem objevil obchod a než jsem do něj vstoupil, opřel jsem hůl u hromosvodu. Nakoupil jsem večeři a snídani a s plnou náručí se vydal hledat naše ubytování. Po nějaké době jsem si vzpomněl na hůl. "Vrátím se pro ni až ráno," povídal jsem si, protože se blížil déšť. Obloha ztmavla a zvedl se vítr. Než začalo pršet vstoupil jsem do přízemního domku, kde jsme měli nocovat. Dan sušil fénem boty, protože jediná úniková cesta před divokými prasaty vedla řekou. Jen co dofénoval své kožené tenisky vyprávěl mi o tom, jak se ocitl v místech, kde mu bylo opravdu úzko.

Pokračování příště….

Trasa Chiusi della Verna – Pieve San Stefano https://mapy.com/s/nuralacabu